Čas od času se někteří lidé podivují nad tím, že se někteří živnostníci či volnonožci věnují více oborům najednou. Dokonce se obávají, že takový člověk nemůže poskytovat kvalitní služby. Jak to vidím já?
“A hlavně si na tom živnosťáku zaškrtni všechno! Když nevíš, tak se ptej toho úředníka!” radili mi známí i neznámí lidé předtím, než jsem si vyřídila oprávnění vykonávat samostatnou výdělečnou činnost.
Je to pochopitelné: Když se jdete poprvé zaregistrovat jako OSVČ, zaplatíte 1 000 Kč, a to bez ohledu na to, ke kolika oborům se upíšete. Pokud si budete chtít později přidat nové, zaplatíte za ně 500 Kč. Tak se raději zaregistrujete jako programátor, průvodce i čepičář, protože co by kdyby.
I já jsem si takto zapsala více odvětví. Na jednu stranu to bylo dáno tím, že některé profese spadají do více oblastí, na druhou stranu to bylo také tím, že jsem měla jisté informatické ambice. Zvažovala jsem dráhu testérky.
Kdo mě zná, ví, že se ráda ve věcech šťourám a že ráda skoro všechno komentuju. Proto jsem se v létě roku 2020 přihlásila na testérský kurz od Czechitas a těšila se, že se dovzdělám a pak začnu testovat software.
Během jednodenního začátečnického kurzu jsem však zjistila jednu nemilou věc: Testování softwaru nespočívá jen ve snaze najít brouky v kódu. Je to také práce plná administrativy, konkrétně vypisování, co a jak jste prováděli a k jakému výsledku jste dospěli.
Připomínalo mi to nudné hodiny fyziky a chemie. Vypočítejte příklad. Takže si všechno rozepíšeme: Ef se rovná deset newtonů. Em se rovná třicet kilogramů. A vypočítáme to tak, že… Nebavilo mě to.
Bylo to školení zbytečné? Nemyslím si. Když už nic jiného, aspoň jsem se dozvěděla něco nového o jedné informatické profesi. Třeba to ještě využiju při překladech textů z oblasti IT. Znalost názvosloví a procesů se hodí vždycky.
Proč se ale pořád věnuji, mám-li ocitovat svou vlastní webovou stránku, “psaní, překlad[ům], copywriting[u] a výu[ce]”? Je to jednoduché: Tyto oblasti mají spolu tolik společného, že je pro mě výhodnější je všechny provozovat.
Ostatně: jako redaktorka, která píše o dění v zahraničí, musím do češtiny překládat citace z angličtiny i španělštiny, pokud je potřebuji pro svůj článek. Školení o komunikaci se znevýhodněnými lidmi a o znevýhodněných lidech jsem se začala věnovat právě proto, že mám zkušenost jak ze strany toho, o kom se píše, tak i toho, kdo píše o druhých.
Dokonce si i troufám říct, že copywriting se zas až tolik neliší od jiného psaní. Ano, vím, že mi sem kolegové z oboru budou chtít napsat, že blog má přeci jinou funkci než sbírka básní… Oboje je ale pořád literatura. A pokud existují spisovatelé, kteří zároveň překládali, proč by nemohli existovat copywriteři, kteří zároveň píší do časopisů?
Je pro mě jednodušší se věnovat více věcem a hledat mezi nimi spojitosti. To byl ostatně důvod, proč jsem vystudovala lingvistiku. Zajímala mě sociologie, anatomie, historie, informatika… Ale ze všeho nejvíc jsem chtěla porozumět jazyku a komunikaci.
A školou to nekončí.