Je tomu rok, co jsem si zařídila živnostenský list a stala se podnikatelkou. Co jsem se za tu dobu naučila a co bych doporučila těm, kteří se teprve freelancery chystají stát?
Na začátek bych ráda uvedla, že mám za sebou skutečně jen rok podnikání, tudíž se nemohu měřit s profesionály, kteří jsou na trhu mnoho let či dokonce desetiletí. Stejně tak se nedomnívám, že mé rady jsou nějaká mantra. Máte-li jiné zkušenosti, budu ráda, pokud se o ně podělíte v komentářích.
Takže: Co bych vzkázala svému já, které přesně před rokem odešlo z Úřadu Městské části Praze 6 a po cestě zjistilo, že na ulici vyrostla kavárna Vejce Dejvice?
1. Volnonožec nemusí být extrovert.
Dlouhou dobu jsem o podnikání vůbec neuvažovala. Proč? Myslela jsem si, že to pro mě není. Když se řeklo “podnikatel”, představila jsem si extrovertního a charismatického kravaťáka, tedy úplný opak mě samotné.
Tvrdit, že na podnikání potřebujete nějakou povahu, je totéž jako tvrdit, že nějakou povahu potřebujete k tomu, abyste byli zaměstnanci. Ne že by různá zaměstnání ani různé profese na volné noze neměly něco společného, mnohem víc ale záleží na vaší konkrétní profesi.
Takže překladatel nebude například zvonit po bytech a ptát se: “Dobrý den, nechcete překlad?” Protože takhle to v této branži nefunguje. Při prodeji brambor ovšem možná ano.
2. Netiskněte si předem papíry.
Když jsem šla na městský úřad, předem jsem si vytiskla a vyplnila přihlašovací formulář k ohlášení živnosti… a zjistila, že ho vyplnila blbě. RIP stromečky.
Vše potřebné s vámi vyplní úředníci. Nemusíte se jich vůbec obávat; nebo alespoň ti u nás na Praze 6 byli příjemní. Skvělé je, že se k podnikání nemusíte přihlašovat v místě trvalého bydliště a zároveň si můžete zvolit, že úřad vaše údaje předá správě sociálního zabezpečení, pojišťovně i finančnímu úřadu.
Byla to moje nejpříjemnější zkušenost s úřady.
3. Cenotvorbu proveďte kvalitně.
Tady nechám za sebe mluvit Jezevce alias Petra Pouchlého (video bohužel nemá titulky). Nemůžu říct, že by se mi forma úplně líbila, s obsahem se ale stoprocentně ztotožňuji.
Nenabízejte se za nízkou cenu. Akorát si pod sebou podřežete větev. Viděla jsem lidi, kteří na to dojeli. Nebuďte jedněmi z nich.
4. Řekněte o sobě kamarádům.
Nemusíte jim to vytrubovat každých pět minut ani to mít napsané na čele, nicméně by vaši kamarádi měli vědět, že podnikáte a co nabízíte.
K většině zakázek, které jsem za posledních 12 měsíců zrealizovala, jsem se dostala díky kamarádům a kamarádům kamarádů. A když vás nedoporučí ani vaše nejbližší okolí, kdo potom?
5. Pořiďte si web.
Ano, tohle jsem sama dost podcenila a web si pořídila až teď. Čekala jsem, že to bude náročné. Nejsem webař a na začátku jsem měla omezený rozpočet. Nakonec jsem zjistila, že není potřeba si sofistikovaný web vytvořit (ledaže bych byla opravdu webař). Stačí WordPress.
6. Nedělejte si nic z hejtrů.
Hejtři prostě byli, jsou a budou. Když budete pracovat pro jadernou elektrárnu, nebudou vás mít rádi odpůrci jádra. Když budete dělat něco pro odpůrce jádra, nebude vás mít ráda elektrárna. Takový je život.
Všem se zalíbit nemůžete. Ovšem díky tomu, že budete ve svých názorech konzistentní a budete dávat najevo své postoje, přitáhnete k sobě lidi, kteří to vidí stejně. Ti se pak třeba stanou vašimi zákazníky.
7. Bude to trvat dlouho.
Robert Vlach, známý podnikatelský poradce a zakladatel portálu Na volné noze, v různých rozhovorech uvedl, že rozjezd podnikání trvá cca 2 roky, s tolerancí plus mínus jednoho roku podle toho, jaká je ve vašem oboru konkurence. Dominika Špačková dokonce mluví o letech čtyřech.
Nepočítejte s tím, že hned budete fakturovat desítky tisíc korun měsíčně. Tedy, ne že bych vám to nepřála a ne že by to nebylo možné, pokud jste například známá osobnost. Je ale potřeba být střízlivý a opatrný.
8. Pozor na výkyvy v příjmech
Na volné noze se vám úplně klidně stane, že jeden měsíc budete fakturovat třeba pár desítek tisíc a další měsíc úplnou nulu. Neznamená to ale nutně žádnou katastrofu; v některých oborech jsou tyto výkyvy běžné, záleží na sezóně apod. Raději se na to připravte a hlídejte si tok financí.
9. Naučte se říkat ne.
Možná to zní nesmyslně, když teprve začínáte, protože byste přeci měli brát všechno. Ale ono tomu tak není.
Den má 24 hodin. Nemůžete být na dvou místech najednou. Máte jen jedno tělo a jednu duši. Z toho vyplývá, že nemůžete uspokojit všechny poptávky světa.
Stejně tak nemůžete dělat věci, které nesouvisí s vaším podnikáním a na které nemáte kvalifikaci. Jsem sice překladatelka, ale ne tlumočnice, takže tlumočnické poptávky odmítám. Stejně tak píšu do časopisů, ale nemoderuju pořady v rádiu.
Je také naprosto v pořádku odmítnout zakázku proto, že je v rozporu s vaším morálním přesvědčením. Možná tím přijdete o peníze, ale neztratíte společenský kredit (viz výše o hejtrech a světonázorech) a bude se vám klidně spát.
10. Hledejte klienty mimo obvyklé vody.
Moje zkušenost je taková, že když vlezete do facebookových skupin pro psavce, jazykáře či další volnonožce, najdete tam každý den desítky nabídek práce, o které se však budou prát stovky zájemců.
Když budete členem facebookové skupiny Sousedé ze Zlámané Lhoty, najdete tam poptávku v něčem, čemu se věnujete, zhruba jednou do roka. Ale zase budete nejspíš jediný, kdo bude schopen tuto poptávku uspokojit.
Buďte členy inzertních skupin, ale nepodceňujte i jiné kanály. Sice tam bude nabídek jako šafránu, nicméně bude zase pro vás jednodušší je získat.
Pokud jste se rozhodli vstoupit na volnou nohu, budu vám držet palce. Rozhodně se toho nebojte; kdybych byla slyšela tyto rady mnohem dřív, mohla jsem dnes slavit víceleté výročí. Tak tedy volnonožectví zdar!