Lidé i organizace si překlady objednávají proto, aby jim někdo pomohl komunikovat s druhou stranou. Ať už proto, že druhý jazyk neovládají, nebo proto, že na překlad nemají čas. A aby taková komunikace probíhala hladce, je potřeba daný text správně přeložit.
I když to spoustu lidí asi překvapí, ke správnému překladu nestačí jen slovníky. Je potřeba znát i tzv. omáčku okolo. Co tedy potřebuje překladatel od vás vědět, než se do překladu pustí? Přináším tři postřehy ze své praxe:
1. Cílovou skupinu
S pojmem cílová skupina pracují především lidé v marketingu, ale je důležitý i v jiných oborech, které se zabývají komunikací. Ani překlady nejsou výjimkou.
Laická představa o překladu je obvykle taková, že překladatel projíždí v textu slovíčko po slovíčku a hledá k němu ekvivalent v jiném jazyce. Takhle to ale nefunguje, nebo alespoň ne u kvalitních překladů.
Pokud jste se někdy učili jakýkoliv cizí jazyk, asi tušíte, že v žádném jazyce to nefunguje tak, že by se každé slovo z jazyka A rovnalo jinému slovu z jazyka B. Některé jazyky mají slov více, jiné jich mají méně, každý z nich má jiná gramatická pravidla a vůbec se od sebe navzájem liší.
Janu Werichovi bývá připisován citát o tom, že když chce Angličan popsat kulaťoučké jablíčko, řekne little round apple, tedy malé kulaté jablko. Angličtina zdrobnělinám prostě příliš neholduje. Je tomu ale i naopak; publikace Ztřeštěná sedma od mexické esejistky Eleny Poniatowské (do češtiny přeložena Annou Tkáčovou) se v originále jmenuje Las siete cabritas, tedy doslova Sedm koziček. Mexická španělština zase zdrobněliny používá více než čeština.
A právě to, kdy použijeme nebo nepoužijeme v češtině zdrobnělinu, záleží na kontextu, konkrétně třeba na tom, s kým mluvíme. V dětské knížce nebudou znít nepatřičně. V textu pro dospělé už asi leckoho zarazí.
A nejde samozřejmě jen o zdrobněliny. Zatímco v některých jazycích existuje pro jeden pojem jen jeden výraz, v jiných jazycích se může nazývat více slovy, přičemž každé z nich používá jiná demografická skupina. Když pak překládáme texty s takovými pojmy, musíme vědět, komu je text určen, aby nedošlo k nepochopení. Podobně s tykáním a vykáním…
Z tohoto důvodu je důležité, abyste překladateli řekli, jaké skupině lidí je text určen. Ten pak tomu překlad uzpůsobí.
2. Kde se překlad objeví
Vzpomínám si, jak jsem se před pár lety bavila s jednou kolegyní a řešily jsme, jak přeložit slovo gaslighting. To je slovo, které se v češtině občas ponechává v původní podobě – ale zná ho opravdu každý?
Když visí text na internetu, je to jednoduché, protože ho prostě zkopírujeme do vyhledávače. Samozřejmě, kolegové copywriteři teď poznamenají, že bychom neměli nutit čtenáře gůglit. S tím rozhodně souhlasím, nicméně předpokládám, že se všichni shodneme na tom, že hledat si věci na internetu je jednodušší než při čtení tištěné knihy.
A to je právě problém: Má každý člověk, který si čte fyzickou knihu, možnost zasednout k PC, chytrému telefonu, notebooku nebo tabletu a dohledat si, co je onen gaslighting? Nemůžeme na to spoléhat. A už vůbec nemůžeme spoléhat na to, že takový člověk bude mít k dispozici slovník angličtiny, který mu to srozumitelně vysvětlí.
Některé věci vyzní na různých místech jinak. Jinak bude stejný text působit na billboardu, jinak na internetovém fóru, jinak na dveřích od výtahu a jinak na titulní straně novin. A aby nedocházelo k nepochopení, bude překladatel od vás potřebovat vědět, kde se výsledný překlad objeví.
3. Jestli už pro vás někdo podobný obsah už přeložil
Čeští fanoušci Harryho Pottera vědí, že do češtiny přeložili tuto sedmidílnou sérii bratři Medkové. V dávném rozhovoru v MF DNES prozradil Vladimír, jeden z této dvojice, že si s bratrem vytvořil slovník, který si pak navzájem doplňovali a posílali.
Je to pochopitelné, protože kdyby se třeba z camrálu stal v následujícím díle vzduchulínek nebo něco jiného, čtenáři by byli zmateni a možná by četbu uprostřed knížky vzdali.
Jistě, u knížek je to jednoduché: Stačí si zajít do knihovny a podívat se, jak byly předcházející díly přeloženy. Jenže co když překládáme třeba interní dokumenty nějaké firmy? Ty nenajdeme ani v knihovně, ani v knihkupectví, dokonce ani volně na internetu.
V takovém případě je důležité, abyste překladateli tyto dokumenty poskytli. Možná se budete zdráhat, aby vám neunikla citlivá data, nicméně správný překladatel zachovává mlčenlivost a dodržuje zásady počítačové bezpečnosti. Tedy má například soubory, datová úložiště či jiné nástroje chráněny heslem.
Když tedy nám překladatelům poskytnete všechny potřebné informace, bude pak výsledek konzistentní a srozumitelný pro cílové publikum. Což jsou zrovna vlastnosti, které by měl splňovat každý překlad.
A jaké máte vy zkušenosti s překladem a spoluprací s překladateli?