S blížícími se uzávěrkami přihlášek na vysoké školy přichází poslední příležitost zaujmout potenciální studenty. Jedním z takových způsobů je webová prezentace. Dokáže to moje alma mater, Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci?
Ještě než začnu s recenzí prezentací jednotlivých programů na stránkách newstudujff.upol.cz, chtěla bych zdůraznit dvě věci:
- Při hodnocení vycházím jednak ze své copywriterské praxe, jednak z životní zkušenosti absolventky této fakulty. Tento text tedy rozhodně není žádná mantra, a pokud máte k tomuto tématu další pohled (např. jako student na jiné katedře), budu ráda, pokud se o něj podělíte v komentářích.
- Důležité je mít na paměti, že lidé, kteří dané texty psali, se s největší pravděpodobností nevěnují psaní propagačních textů. Jsou to výzkumní pracovníci a vyučující na příslušných katedrách, kteří se snaží svůj obor přiblížit zájemcům o studium. Mým cílem rozhodně není nikoho potápět za špatně napsaný text. Naopak, cílem je ukázat, jak ho napsat poutavý, i když nejste psavec propagačních textů. Stejně tak bych byla nerada, kdyby se někdo rozhodoval o podání přihlášky na základě tohoto příspěvku. To, že má nějaký program skvělé copy, neznamená, že je pro vás ten pravý. A naopak, to, že je text nějaké katedry napsán suše, neznamená, že je tam špatná výuka.
Nuže, jak si tedy jednotlivé programy vedou? Aby to bylo příjemnější, začnu negativy a následně přejdu k pozitivům. Pojďme na to!
Chybějící jedinečnost
Bez ohledu na to, jaký program propagujete, potřebujete uchazeče přesvědčit o dvou věcech: a) že váš program je ten pravý a b) že vaše škola je ta pravá ke studiu. Když přesvědčíte lidi pouze o studiu programu, hrozí, že skončí na jiné škole (výjimkou je, pokud se váš obor učí pouze na jedné škole v zemi nebo na světě, ale nikdy nevíte, jestli se neobjeví konkurence). Když přesvědčíte lidi pouze o krásách města, možná si vyberou jiný program.
Dále je důležité tyto aspekty propojit a sdělit čtenáři, v čem je onen program na dané škole jedinečný oproti jiným pracovištím. Ne každá katedra to ale dovede; v některých prezentacích se sice dočteme, proč je ten či onen program důležitý, nebo proč je Olomouc báječné studentské město, nicméně zásadní otázka „Proč zrovna sem?“ zůstává nezodpovězena.
Vyberte něco, čím se odlišujete od jiných pracovišť. Máte nějaký speciální předmět? Zaměření, které nenajdeme jinde v republice? Tak šup s tím na web.
Mládí vpřed, stáří vzad
Texty se slovním spojením „mladý dynamický kolektiv“ naštěstí stále zůstávají doménou pouze pracovních inzerátů. To ale neznamená, že se náznaky ageismu neobjevují i v propagačních textech vysokých škol.
Například na několika programech Katedry asijských studií FF UPOL stojí, že „[s]oučástí studia jsou od prvního ročníku skupinové i individuální lekce s rodilými mluvčími, kteří jsou mladí a přátelští stejně jako vy.“
Neberte to prosím zle; ostatně, taky jsem byla mladá a měla respekt z vyučujících, kteří by klidně mohli být mými prarodiči. Na druhou stranu, vysokoškolské studium pomalu přestává být výsadou lidí do třiceti let a není výjimkou, že i na denní formu nastupují lidé, kteří zažili Gustáva Husáka.
Neznamená to, že je špatné, když vyučují mladí vyučující. Špatné je se tvářit, že mezi studenty budou pouze jejich vrstevníci. Lecjakého nadaného uchazeče z generace boomerů by to mohlo odradit. (A pokud se při sdělení „nadaný uchazeč z generace boomerů“ smějeme, tak… máme velký problém.)
Slib místo důkazů
„U nás se vyučuje ve skvěle technicky vybavených učebnách pomocí nejmodernějších výukových metod.“ „Předměty uzpůsobujeme poptávce trhu.“ Plus hromada dalších variací.
To je sice hezké, nicméně tyto nebo podobné větičky si může do prezentace napsat každý. Není ani jasné, co si pod tím má čtenář představit. Stojí v učebnách interaktivní tabule? Pracuje se v laboratoři s eye-trackerem? Učíte studenty podnikat?
V angličtině se používá rada: „Show, don’t tell“ neboli: „Ukažte, nepovídejte [nám o tom]“. Buďte konkrétní a dokažte, v čem vaše moderní přístupy a vybavení včetně propojenosti s trhem spočívají.
Stydíme se za své úspěchy?
Na svá studia v Olomouci vzpomínám velmi ráda. Absolvovala jsem je na katedře, která hostila celosvětovou konferenci v kvantitativní lingvistice. Chodila jsem na dílnu slam poetry. Jeden z mých bývalých vyučujících vystoupil na Atheoconu.
Tak proč se o tom nedočtu na propagačním webu?! Samozřejmě, některé katedry mají tolik úspěchů, že čtení jejich výčtu by leckoho uspalo. Ale pokud vám ve webové prezentaci jakékoliv úspěchy chybějí, není přece problém jich pár přidat.
Vlastně ani není potřeba se chlubit přímo úspěchy; někdy postačí různé zajímavosti, které vystihují ducha programu a na které i absolventi po letech rádi vzpomínají. Nebojte se proto využít jejich pomoci při psaní textu, protože oni byli v kůži studentů. Mohou tak předat studentům něco, co vy sami jim třeba předat nemůžete.
Nepozornost
Přesvědčil vás text na stránkách polských studií o tom, abyste šli studovat ruštinu? Možná si řeknete, že snad jen v případě, když jste se rozhodovali mezi těmito dvěma programy a jeden vás odradil. Další možností je, že jste se na webu polštiny dočetli, proč je ruština skvělá.
Ano, překlepy se stávají a skřítci šotkové nikdy nespí. Na druhou stranu, i po zveřejnění si můžete stránku prohlédnout, chyby zkontrolovat a případně je přepsat.
Složitá slova
„Náš interdisciplinární obor se zabývá intermedialitou /…/“ Rozumíte tomu, aniž byste museli vytahovat z poličky zaprášený slovník cizích slov? Určitě namítnete, že kdo se hlásí na vysokou školu, měl by být schopen si neznámé výrazy dohledat. To je určitě pravda, nicméně pokud chceme někoho přesvědčit, že jsme ti praví, nemůžeme ho neustále posílat ke Googlu.
Někdy stačí složité termíny vysvětlit v závorce nebo opsat tak, aby význam věty zůstal zachován. Vypadá to lidštěji a studenti se alespoň nebudou třást strachy, že vám během přednášek nebudou rozumět, jelikož nebudou stíhat listovat výkladovými slovníky.
Tolik tedy k nešvarům, kterých bychom se měli vyvarovat. A co se naopak UPOLáckým programům povedlo?
Seznam významných absolventů a vyučujících
Mnoho uchazečů řeší otázku, co budou se svým oborem dělat, až vystudují. Pomoci by jim v tom mohly seznamy lidí, kteří si studiem prošli a na pracovním trhu uspěli. Stejně tak může být pro uchazeče motivací být studentem velké kapacity v oboru.
Takové seznamy najdeme např. v prezentaci anglistiky nebo politologie. Na druhém jmenovaném oboru dokonce visí záběr ze studia ČT24, kde politolog Tomáš Lebeda hodnotí právě proběhlé volby.
Nebojte se tedy se pochlubit významnými lidmi spjatými s vaší katedrou (vyberte ale pouze ty, kteří u vás aktivně učí nebo ty, kteří absolvovali program v relativně nedávné době; absolvent, který promoval před sto lety, zažil úplně jinou výuku). Ještě lepší je, pokud dáte na web i jejich pozitivní referenci na studium.
Uplatnění
„Absolvent se uplatňuje ve výzkumných institucích. Může se taktéž uplatnit ve státní správě nebo v kulturních institucích.“
„Naši absolventi a absolventky působí na různých pozicích v uměleckých, kulturních a vzdělávacích institucích, ve státní správně, nebo úspěšně rozjeli vlastní podnikání. Uplatnění najdeš také ve státní správě [nebo v]e fondech podporujících kulturu, kancelářích evropských institucí, krajích či měst. Na všech těchto úrovních probíhá podpora kulturních aktivit a ty o nich v budoucnu můžeš spolurozhodovat.“
Textů psaných stylem první ukázky jsem před dávnými lety potkávala nespočet a vyvolávaly ve mně spíš obavy než úlevu. Sdělení působí strojeně a neosobně, zatímco druhý text, převzatý z divadelních studií, se přímo obrací ke čtenáři, vyjmenovává jednotlivé pozice i vysvětlení, proč je daný program pro ně přidanou hodnotou.
Buďte i vy konkrétní a napište, jak se konkrétně absolventi vašeho oboru uplatní. Poptejte se i mezi těmi, kteří už mají studium za sebou, abyste získali lepší představu.
Speciální předměty
Katedra historie vypisuje „ochutnávku“ toho, co vše se dá u ní vystudovat za předměty. Psychologie zase nabízí speciální kvalifikační kurzy.
Nebojte se upoutat pozornost zajímavými nebo jedinečnými předměty, případně jejich obsahem. Některé semináře se mohou vyučovat na každé škole, ne všude však v rámci výuky nabízejí exkurze na určitá nepřístupná místa (například na dějinách umění), besedy se specifickými odborníky, prezentaci seminárních prací na vědecké konferenci a podobně.
Jsme otevřeni FFšem
O kousek výš jsme si vysvětlili, proč je problematické lákat studenty na mladé a přátelské lektory, kteří jsou v tomto ohledu jako sami studenti. Protože se však starší uchazeči mohou potýkat s obavami, že nebudou dostatečně free, cool ani in, je potřeba jim jít trošku naproti.
UPOLácká archeologie právě takto verbuje starší zájemce: „V Olomouci se věnujeme nejen mladým studentům do 26 let. Jako jediná univerzita v ČR nabízíme také kombinované studium pro ty, kteří v našem oboru pracují a potřebují si doplnit vzdělání, nebo i ty, kteří se zabývají profesemi zcela odlišnými. Někteří z těchto absolventů kombinovaného studia už nalezli nové zaměstnání v archeologických institucích.“
Samozřejmě, na dálkové studium můžete nastoupit i v nižším věku a i po třicítce můžete nastoupit na denní formu. Nicméně pocitologie a dojmologie mi říká, že většinové zastoupení na těchto dvou formách bude jiné.
Pozitivní je také uvést, že takoví absolventi poté naleznou nové uplatnění, tedy že se nejedná pouze o volbu pro ty, kteří si potřebují doplnit vzdělání ke stávající profesi.
Diplomové práce, které si čtou více než dva lidé
Někteří diplomanti píší závěrečné práce s pocitem, že se jedná pouze o stoh papírů, za které dostanou titul a které skončí v propadlišti dějin. Proč by někoho zajímal výzkum čerstvého bakaláře nebo magistra, když své studie publikují mnohem zkušenější vědci a další profesionálové?
I proto je osvěžující vědět, že většinu závěrečných prací na televizních a rozhlasových studiích si čtou profesionálové v oboru. Navíc je přínosné, když jako absolvent cítíte, že si vaší práce váží i mnohem zkušenější kolegové.
Dokonce se může vyplatit zveřejnění názvů úspěšně obhájených prací, aby si uchazeči udělali představu o tom, čemu všemu se během studia mohou věnovat a jestli mají vyučující na katedře podobné zájmy.
Výzva k akci
Takzvaná „výzva k akci“ je prostředek, kterým v textu vybízíme čtenáře k tomu, aby něco udělal. Používá se v marketingu právě jako prostředek získání klientů či zákazníků nebo jako způsob, který má lidskou populaci nebo její část přimět k nějaké jiné činnosti. Typickým příkladem jsou volby nebo kampaně za preventivní návštěvy lékařů-specialistů.
Pokud jste fandové kultovního seriálu Simpsonovi, mohli jste v díle Vraťte mi hvězdnou oblohu vidět satiru na výzvu k akci, a to když Líza zajde do Springfieldského přírodovědného muzea.
Zde si neúspěšně zkouší vybrat jeden konkrétní obor, kterému by se chtěla věnovat, když tu najednou na ni dopadne světlo a ozve se hlas: „Kdo objeví divy, které leží mimo naši galaxii? Budeš to ty nebo ty nebo ty?“
Líza se definitivně rozhodne pro astronomii, uteče z místnosti a hlas se nám opět připomene: „A kdo zmáčkne tlačítko a pustí mě znova? Budeš to ty nebo ty nebo ty?“
Fakulta má zájem o to, aby se jí na obory přihlásili studenti a aby si ji vybrali jako místo ke studiu po úspěšných přijímačkách. To samé platí pro jednotlivé programy.
Pěknou výzvu k akci má olomoucká germanistika, byť se nejedná o větu s rozkazovacím způsobem. Když si přečtete sdělení: „V ČR je na 8 000 německých firem a momentálně si stěžují na nedostatek kvalitních němčinářů. Budeš jedním z nich?“, donutí vás se to zamyslet nad tím, jestli byste neměli zájem o takto lákavou nabídku. A co si budeme povídat, pocit, že se vás jako o absolventa bez praxe firmy přetahují, je k nezaplacení.
Prokliky
Už jsme si řekli, že je vhodné vysvětlovat věci jednoduše, aby nikdo nemusel každých deset vteřin utíkat ke slovníku. To ale nestačí. I když čtenářům všechno hezky vysvětlíme, musíme jim to také naservírovat pod nos.
Navázali jste spolupráci s nějakým festivalem? Tak si dejte do textu odkaz, třeba jako olomoucká divadelní studia. Má vaše katedra nějaké speciální stránky nebo blog? Tak tam taky naveďte čtenáře, stejně jako televizní a rozhlasová studia.
Odborně a odporně se toto kliknutí na odkazy nazývá proklik, ale název není pro nás až tak podstatný. Důležité je, aby se k cílové stránce čtenář snadno dostal.
Borec na konec
Nakonec jsem se rozhodla, že na závěr ještě vyzdvihnu prezentaci olomouckého archivnictví. Musím říct, že i když nejsem blázen do archivů, na základě oněch stránek bych si snad tam přihlášku před deseti lety byla podala.
V úvodu nás pobaví citace fiktivního knihovníka, poté dostaneme několik návodných otázek, a když už jsme správně naladění, dozvíme se, že můžeme pracovat se staletými rouchy a získat praxi v mateřské škole (naši práci musí pochopit nejen čtenář Blesku, ale i divák Večerníčku) nebo Řád myši archivní.
Opravdu se tomu špatně odolává…
Slovo na závěr
Jak jsme si ukázali, prezentace programů FF UPOL mají svá slabší, ale zároveň i silnější místa. Na vylepšení textu mnohdy ani nepotřebujete hluboké znalosti marketingu.
Na druhou stranu, výběr vhodného copywritera zaručí, že vaše texty sdělí čtenářům to, co jim opravdu sdělit chcete, a namotivují je k tomu, aby si váš výrobek nebo vaši službu vyzkoušeli. Máte-li zájem o takové texty, a to nejen z oblasti vzdělávání, kontaktujte mě mailem nebo na sociálních sítích a ráda vám poradím.
Foto: Darwinek, licence Creative Commons BY-SA 4.0.